Prawda

Celý rok se těšíte, jak v daný termín vyrazíte pěkně na dovolenou a budete se při tom kochat ze sedla kola. Jenomže po prvním dni toho máte celkem plné zuby. Jednomu nevyhovuje rychlost, druhému terén a třetí přecenil své síly a bolí ho zadek. Hranice mezi těžším výletem a pořádnou dřinou na kole je velmi tenká. Stačí jeden větší kopec nebo třeba 3 kilometry na víc. Únava je znát na všech a nálada je taková, že se druhý den už nechce nikomu ani do sedla. A stačí se pouze řídit pár pravidly, které zachovají výlet opravdu výletem. Kdy po skončení nám zůstane úsměv na tváři a spousta příjemných vzpomínek a pěkných zážitků.
 

Nejslabší článek je vůdce

 
Než někam vyrazíme, je důležité s rukou na srdci si stanovit kdo je v týmu nejslabší článek. Ať je to dítě nebo třeba cyklista, který sedne na kolo jednou za rok. Dle něj je poté potřeba vybírat nejen trasu, ale také její profil a rychlost. Pokud se to těm zdatným zdá nesnesitelné i pro ně existuje rada. Mohou ty slabší třeba tlačit do kopce nebo kroužit kolem nich. Ono je opravdu velmi nepříjemné když někdo někoho neustále popohání a zvyšuje tempo.
 

Délka trasy je velmi důležitá

 
Každodenní trasy je potřeba vybírat tak, abyste ostatní cestovatele na kole neodvařili hned po prvním dni dovolené. Nejčastěji se doporučuje začít kratšími úseky. Ty podle schopnosti a nálady pomalu zdelšovat. Délku trasy je taky důležité vybírat i podle profilu trasy. Ono po rovince určitě ujedete mnohem více, než při trase kde budete pouze stoupat do kopce.
 

Tempo je alfa a omega dovolené na kole

 
Když už nastane den, kdy Vaše dovolená začíná, je potřeba zvolit tempo. Opět by zde mělo platit, že je potřeba se řídit dle nejslabšího člena. Ale také je jasné, že tempo nemůže být příliš pomalé, ale ani zběsilé.
 

Dovolená na kole má být odpočinek a zážitek

 
Dovolené na kole má být pro účastníky nejen odpočinkem, ale také zážitkem. Není tedy potřeba se takového druhu dovolené obávat. Nezapomeňte zvolit i vhodné oblečení. Na kole je také potřeba umět odpočívat.

Jistě i Vy jste již měli možnost stát se vlastníky nějakého toho kousku „znehodnocených“ peněžních bankovek, s nimiž běžně platíte při různých příležitostech.
Ze zkušenosti mohu potvrdit, že k podobným exemplářům se mnohdy jedinec dostane nikoli vlastní vinou či přičiněním. Zcela běžně jsou takové obsahem nejrůznějších bankomatů, u nichž si po jejich vydání těžko můžete stěžovat na to, že jste podobný kousek skutečně nechtěli. Stejně tak se Vám mohou dostat do ruky formou navrácení drobných po zaplacení v některém ze supermarketů, kiosků či jiných prodejních míst. Zde se sice můžete okamžitě ohradit, ovšem pouze výjimečně se setkáte se skutečným pochopením či dokonce uznáním a napravením jednání ze strany prodavačů a prodavaček.
 
Ušpiněné, počmárané či jinak upravované bankovky jsou u nás jednoduše velmi horkým zbožím, kterého se každý snaží zbavit.
 
Proč tomu tak vlastně je?
 

Peníze v zahraničí

V zahraničních zemích jsou si dobře vědomi toho, že peníze (tedy bankovky, které je v jejich zhmotněné podobě zastupují) ve skutečnosti samy o sobě nemají žádnou hodnotu, nepočítáme-li papír, na nějž byly vytištěny.
Proto je zcela běžné, že na své dovolené nebo pracovním výjezdu mimo Českou republiku budete dostávat a zase posílat zpět do oběhu bankovky cizí měny, které na sobě budou mít nikoli pouze oděrky či skvrny zaviněné běžným používáním, ale také třeba nejrůznější vzkazy, malůvky a další vylepšováky. Proč by mělo někomu ve skutečnosti vadit, že jste dokreslili smajlíka na věc, která nemá ani za mák ceny?
 

Peníze v ČR

V Čechách se k penězům – podobně jako k mnoha dalším věcem v životě – přistupuje poněkud konzervativněji, ne-li přímo „čecháčsky“. Jen pouhá představa toho, že bychom mohli mít potíže bankovku někde použít nás přivádí až k úzkostlivé pedanterii, s níž vzniká začarovaný kruh odmítání jakékoli jiné než perfektní bankovky. Protože když ta paní prodavačka na znečistěný kus papíru kouká s podezřením, pak se přeci nebudu zbytečně vystavovat možným problémům, že ano. A najednou se tímto podivným přístupem nakazí celý národ, jenž věří, že čára tužkou ve spodní části pětistovky může skutečně způsobit, že je podobný peníz neplatný, nebo dokonce zfalšovaný.

Spousta dnešních mladých maminek prezentuje názory typu –
·         Nestíhám doma uklízet, protože mám malé děti.
·         Než trávit čas uklízením, radši se budu věnovat svým dětem.
·         Pokud k nám přijdete na návštěvu a uvidíte nepořádek, znamená to, že jsem máma, tudíž mi na úklid nezbývá mnoho času. Jestli chcete kritizovat mou domácnost, tak radši nechoďte.
Existuje mnoho dalších podobných názorů, pomocí kterých se maminky snaží omlouvat svůj nepořádek a samy tyto názory prezentují v různých diskuzích na toto téma.

Není to ale absolutní nesmysl? Neměly by to být právě naše děti, kvůli kterým je nutné udržovat doma určitý pořádek? Vždyť jsou během vteřiny téměř všude. Neustále mají potřebu všechno ochutnávat, osahávat, stále jim něco padá na zem, prolezou téměř každý kout.

Vůbec není potřeba mít vše stoprocentně vydezinfikované, naleštěné, urovnané. S dětmi je to složité a maminky by nedělaly opravdu celý den nic jiného. Přílišná čistota není vlastně ani zdravá. Ale určitě se dá i s dítětem stihnout každodenní běžný úklid tak, aby byl doma takový normální pořádek, a aby nás nepřekvapila ani neočekávaná návštěva. Samozřejmě, pokud někdo přijde na návštěvu, měl by přijít kvůli nám, ne kvůli tomu, aby zkontrolovat, jak uklízíte. Ale jestli si návštěva přes haldy oblečení nebude mít ani kam sednout, nebo se bude štítit sáhnout na upatlaný stůl pro sklenici vody, nebudete se cítit trapně?
Navíc ani úklid s malým dítětem nemusí být tak nemožný. Zkusili jste někdy svoji ratolest do úklidu zapojit? Kdy jindy je ten správný čas, než od útlého věku? Učte své dítě správným návykům –
·         Aby si po sobě uklidilo špinavý talíř, když spapá večeři.
·         Aby si samo uklízelo hračky, které si roztahá po pokojíčku.
·         Aby si odneslo špinavé věci do koše na prádlo.
·         Zapojte ho i do úklidu pokojíčku. Dělejte to společně. Prach na dobře dostupných místech pod Vaší kontrolou zvládne utřít, nebo třeba i vysát alespoň kousek koberce.

Je zřejmé, že to nebude dokonalé, ale důležité je, že si bude osvojovat tyto návyky, které se mu v životě budou moc hodit. Další výhodou je to, že nebudete jeho ,,služkou“ v budoucnu. Takže vidíte, že se můžete věnovat úklidu i dětem současně. A určitě si u toho užijete i spoustu legrace. Vaše děti budou pyšné na to, že Vám mohou pomáhat, ať už půjde o podávání kolíčků při věšení prádla, o míchání těsta na bábovku nebo vytahování lžiček z myčky.