Lidé si musí vydělat na své živobytí, a aby se tak stalo, musí chodit vesměs někam do zaměstnání, kde je jim za jejich práci poskytována určitá výplata. Tedy peníze, jež mají k životu sloužit.
Lidé tedy usilují o získání obstojně placené práce, která jim zajistí takové finanční prostředky, jež potřebují. Ovšem nejednou by mohlo hned zkraje dojít k určité mýlce, jež by mohla později dovést vztahy zaměstnance a zaměstnavatele třeba až na bod mrazu. A to vlastně naprosto neopodstatněně. Stejně jako by k něčemu podobnému ale mohlo dojít i kdykoliv později, kdyby zaměstnanec v nevědomosti setrval.
A v čem tkví podstata tohoto potenciálně hrozícího problému? Vlastně jenom v tom, že si lidé někdy pletou zdánlivě stejné, ovšem přesto odlišné pojmy. A například takový rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou by mohl nadělat hodně zlé krve. Protože když se někdo uchází o práci, dostane přislíbenou hrubou mzdu. Ale když očekává, že mu tato částka přistane na jeho účtu, mýlí se. Za jeho práci se mu dostane už na první pohled nižšího ohodnocení, nazývaného čistá mzda.
A proč se čistá mzda, kterou člověk dostane, od té hrubé liší? Je to vlastně prosté. Zaměstnavatel nabízí hrubou mzdu, tedy sumu, kterou na zaměstnance vyčlení ze svých zisků, ovšem než se tato následně dostane k tomu, komu náleží, je snížena o daň z příjmu plus sociální a zdravotní pojištění, a případně i exekuční srážky.
Taková čistá mzda se tedy obvykle nikomu nenabízí, protože zaměstnavatel nemůže vždy předvídat, kolik z hrubé mzdy po odečtení všech povinných odvodů zbude. A aby zaměstnanec věděl, zda se mu zde nabízená práce za daných podmínek vyplatí, musí si hrubou mzdu na tu čistou přepočítat. A naštěstí tak může snadno učinit. Protože je na internetu kalkulačka, která mu to znatelně usnadní.
A ten, kdo ví, kolik že skutečně dostane na ruku, nemusí trnout, zda se svým příjmem nakonec vystačí. Ví už předem své.